Zlín pod lupou: Posílený mančaft příliš nezářil, v Evropě však obstál

Asi nikde se na uplynulý podzim netěšili tak jako právě ve Zlíně. Díky překvapivému triumfu v MOL Cupu (a následné výhře Manchesteru United ve finále EL) se kvalifikovali přímo do základní skupiny Evropské ligy, což pro provinční klub z Moravy byla obrovská událost. A stejně k tomu přistoupilo i vedení. V létě vábilo do týmu jednu zvučnou posilu za druhou, zdaleka ne všechna jednání však skončila dohodou.

V jihoamerickou telenovelu se třeba proměnilo nahánění slávisty Gina van Kessela. Šikovný, leč trochu komplikovaný útočník z Curacaa byl z nabídky Zlína jeden den nadšený, po vyspání už ale zase hledal jinde. Jednání za něj navíc vedl jeho otec a agent v jedné osobě, což k domluvě taktéž vůbec nepřispělo. "Každý přestup musí chtít hlavně sám hráč. A Gino k nám zkrátka asi nechtěl," řekl k neúspěšnému rokování trenér Bohumil Páník. Krachem ale skončilo i lanaření několika dalších vytoužených fotbalistů jako Stanislava Tecla, Martina Filla nebo Michala Sáčka...

Několik velkých ryb ale ve zlínských sítích přece jen uvízlo. Klub se před sezonou či během ní domluvil na spolupráci třeba s navrátilcem Lukášem Železníkem, produktivním záložníkem Ubongem Ekpaiem, ofenzivním dravcem Mirzadem Mehanovičem, brankářem Zdeňkem Zlámalem nebo univerzálem Danielem Holzerem, který přišel hostovat ze Sparty. Stejně jako rychlonohý Vukadin Vukadinovič, jenž se do Zlína vrátil už dva měsíce po svém odchodu na pražskou Letnou.

Tou nejplatnější posilou ze všech byl však matador Petr Jiráček, jenž vzal na sebe roli vůdce týmu. Jednatřicetiletý defenzivní středopolař byl v lize druhým nejvytíženějším hráčem mužstva. Víc minut než on odehrál z týmu Zlína už jen zadák Zoran Gajič.

"Jiráček je válečník. Tvrďák, který dovede zabojovat na hřišti i sám se sebou. Je vzorem pro ostatní hráče. Na tréninku je vidět, že má za sebou tvrdou německou školu. Někoho takového jsme přesně potřebovali," chválil zkušeného fotbalistu Páník.

Ani Jiráčkova spolehlivost ale nepřinesla v základní skupině Evropské ligy jinou než poslední příčku. V bitvách s Lokomotivem, Kodaní a Tiraspolem získali Moravané jen dva body. Za šest zápasů navíc dokázali pouze jednou skórovat, a to zásluhou Damého Diopa doma s Kodaní. Až na první půli v Moskvě a druhou v Dánsku ale výkonnostně nehořeli, takže svou velkou pohárovou premiéru zvládli ještě se ctí.



"Dostali jsme se do společnosti, o které jsme nedávno ani nedoufali. Pro nás to byla vysoká škola a myslím, že jsme byli slušnými studenty. Neulévali jsme se v docházce a něco jsme se naučili," zhodnotil trenérský bard Páník.

Víc než výkony v Evropě ho muselo mrzet klopýtání na domácí scéně. Tam zlínský tým zřejmě trochu doplatil na časté změny v sestavě, projevit se mohla i slabší motivace hráčů. Ať už ale za nepřesvědčivými výkony stálo cokoli, devátá příčka s desetibodovou ztrátou na čtvrtý Liberec je pro klub jistě zklamáním. Stejně jako bilance venku, kde Zlín uhrál na podzim jen tři remízy a žádné vítězství.

"Takový kádr by měl občas venku vyhrát. Tohle nás trápí, v lize prostě čekáme víc," přiznal sportovní ředitel klubu Zdeněk Grygera s tím, že výkony mužstva v něm často vzbudily pocit hořkosti. Na druhou stranu se ale Zlín procpal do jarních bojů v českém poháru, kde tak stále může snít o obhajobě trofeje.

Jisté každopádně je, že do druhé části sezony už vyběhne trochu jiný tým. Nabobtnalý kádr musí projít nezbytným zeštíhlením. "Hráčů máme moc. Teď musíme zpevnit kostru mužstva," zavelel Grygera, který nevyloučil ani odchod Páníka.

Ve Zlíně by tak i v zimě mohlo být docela pěkné horko...