Václav Němeček: Gól proti Barceloně mi pomohl k přestupu do Francie

Jaké máte vzpomínky na vaše fotbalové začátky?
První fotbalové krůčky jsem psal v Hradci Králové. Táta chtěl, abych jako malý zkusil hokej, protože on sám chytal. To bylo ovšem složité, protože jsme museli hodně brzo vstávat. Žáčci měli led ráno kolem šesti hodin a my museli do Hradce ještě dojíždět. Byl jsem na tréninku asi třikrát a pak jsme tuto kapitolu uzavřeli. Zkusili jsme tedy fotbal a stal jsem se hráčem Spartaku Hradec Králové.

První gól byl tedy hokejový nebo fotbalový?
První gól jsem dal na fotbale. K hokejovým utkáním jsem se nedopracoval, i když jej nyní chodím hrávat rád.

Jak se vám tedy dařilo poté dávat ty fotbalové góly?
Celou kariéru jsem hrál spíše v záloze, buď na pravém kraji, nebo nejvíce uprostřed. Dát gól jako ten žáček to byly vždy velké emoce.  Pamatuji si na svůj první dorostenecký ligový gól. Hráli jsme na Julisce, na vedlejším hřišti. Dával jsem gól hlavou po rohu. Vyhráli jsme. Radost jsem měl obrovskou. Hned po gólu jsem se plazil po síti za brankou a slavil.

Jaká byla cesta od tohoto gólu až do ligového fotbalu?
Ten nejtěžší přechod je mezi dorostem a muži. Pro mě vstup do ligového fotbalu byl splněný sen. Všichni jsme o tom snili. Já jsem s dospělým fotbalem začínal ještě v Hradci Králové. Hrála se druhá liga a byl v ní povinný mladík vzákladní sestavě. Nastupoval jsem tedy od začátku a hodně utkání jsem odehrál celých. V osmnácti letech jsem pak přestoupil do Sparty.

To musel být velký a příjemný skok v tak nízkém věku…
Z celého působení ve Spartě mám skvělé zážitky. Měl jsem to štěstí, že jsem potkal dvě výborné generace hráčů. Přišel jsem jako hodně mladý v osmnácti a pomohlo mi, že tehdejší trenér Zachar měl spory se staršími hráči. Honzu Bergera vyndal ze sestavy a jakoby na truc tam dal mě. Využil jsem toho a v sestavě jsem se zabydlel. Díky tomu jsem hned v prvním roce odehrál kolem dvaceti zápasů, což bylo hodně. První ligový gól byl proti Rudé Hvězdě Cheb. Možná v zápise mám góly dva. První střelu ale tečoval ještě Standa Griga, takže pro mě osobně platí až ten druhý. Zápas jsme vyhráli vysokým skóre a druhý gól, který jsem v tom utkání dal, si počítám jako svůj první ligový gól.

Jak vypadal ten druhý gól, respektive první ligový?
Oba dva ty góly byly podobné. Střela ze střední vzdálenosti, někde na hranici vápna. Byla to velká radost a jako každý gól jsem jej s velkou radostí slavil s ostatními.

S ostatními jste slavil na Spartě i mistrovské tituly…
Hmm… Tady jich bylo hodně. Bylo to hezké a užili jsme si to. Slavit jsme uměli a hezky se na to vzpomíná. Všechny ty tituly byly krásné a rád vzpomínám i na sezony, kdy se nám titul vyhrát nepodařilo, ale třeba jsme porazili v Bratislavě Slovan 3:0. Tam jsem dával i gól. Byl to můj poslední rok na Spartě, než jsem šel do Francie. Oni se těšili, že nás porazí před Mečiarem, který byl na tribuně.  To se jim nepovedlo a z toho jsme měli radost, i když jsme ligu nevyhráli.

Jak se zrodil přestup do Francie?
Hráli jsme se Spartou nultý ročník ligy mistrů. Tenkrát se nám velmi povedl. Škoda jen, že nebyl stejný systém jako ten následující rok. Kdyby byl stejný, tak jsme hráli semifinále Ligy mistrů, což by bylo úžasné. Takto jsme skončili na druhém místě za Barcelonou ve skupině. Finále hráli pouze vítězové skupin. Nicméně hráli jsme na Barceloně, prohráli tam 3:2, ale odehráli velmi důstojný zápas. Také se mi tam povedlo dát gól. Takovou doklepávačku po akci Romana Kuklety. Na tribuně seděli zástupci FC Toulouse a oslovil je můj výkon. Tam začala jednání a v Praze v hotelu Diplomat se jednání stvrdila podpisem smlouvy.

Dařilo se vám ve Francii gólově?
Dařilo se mi, tak jako vždycky. Nebyl jsem tam však od toho, abych střílel góly. Já jim měl spíše zabraňovat nebo začínat a připravovat akce. Ve Francii mi moje pozice vyhovovala, tam se tomu říká číslo osm, což je spojka mezi zálohou a útokem. Nejsem takový pamětník, abych si vzpomněl na první gól, ale vzpomínám si na gól, na který jsem hrdý. Byl to francouzský pohár proti Sochaux. Vedli jsme útok kousek za půlicí čarou. Všiml jsem si, že brankář je hodně daleko z branky, tak jsem to zkusil a vystřelil z velké dálky. Zapadlo mu to tam do růžku. Byl to nádherný gól.

Přes Švýcarsko jste se vrátil zpět na Spartu…
Ten návrat byl příjemný. Určitou dobu jsem v zahraničí byl a chtěli jsme se podívat domů. Hrála se tady Liga mistrů třeba proti Parmě. Měli jsme těžkou skupinu s Dortmundem, kdy u nich jsme dostali výprask 4:1, dále Galatasaray Istanbul. To byly těžké zápasy. Pak se naskytla příležitost a odešel jsem do Číny.

To není zrovna tradiční fotbalová destinace…
Musím říci, že jsem tam strávil dva úžasné roky. Lidé byli z fotbalu nadšení. Měli jsme výborné mužstvo a první rok jsme vyhráli ligu o sedmnáct bodů. Dostali jsme se do finále asijské Ligy mistrů. V Hongkongu jsme podlehli jihokorejskému družstvu až na penalty. Dodnes na to rád vzpomínám.

Dá se srovnávat čínská liga s tou českou?
Čínská liga nebyla tak silná. Systém je takový chaotičtější. Chybí tam větší disciplína a taktika, což jsme tam měli vnášet my Evropané. V týmu jsem hrál se dvěma Švédy a rozuměli jsme si jak na hřišti, tak mimo něj.

Vy jste i reprezentoval Českou republiku s lvíčkem na prsou…
To je sen každého fotbalisty. Já si toho vždycky vážil. Jsem rád za tu šanci, že jsem odehrál tolik zápasů. Kariéra to byla úspěšná. Poslední zápas jsem odehrál v utkání semifinále ME v Anglii. Stříbrná medaile z mistrovství Evropy byla pěkná tečka.

Jaké máte vzpomínky z těch začátků na první gól za reprezentaci?
To bylo proti Francii v Bratislavě. Vystřelil jsem ze střední vzdálenosti a do té střely se vrhnul Manuel Amoros, se kterým jsem se setkal i ve Francii. Velmi příjemný člověk. Ten míč tečoval a on vysokým lobem skončil za zády brankáře. Docela brzo jsme tak vedli 1:0. Pak nám dal dva góly Jean Piere Papin a prohráli jsme 2:1. Každopádně ten gól byl pro mě krásný okamžik.

Tento gól jste dal za Československo, ale vám se podařilo dát gól i za samostatný český výběr…
To byl asi i jeden z nejdůležitějších gólů v kariéře. V reprezentaci určitě. Padnul v Praze na Letné. Hráli jsme proti Holandsku. Po první půli jsme prohrávali 1:0. Ve druhém poločase vyrovnával Tomáš Skuhravý a mě se po rohu Pavla Kuky podařilo naběhnout na první tyč. Míč jsem lehce tečoval do holandské branky a vedli jsme 2:1. Pak to celé dokončil Patrik Berger, střelou z přímého kopu zvýšil na 3:1. Bylo to velké a důležité vítězství v kvalifikační skupině.

Měl jste i nějaký nejkrásnější gól ve své kariéře?
Paradoxně se mi podařil i ten nejkrásnější gól také na Letné proti mému bývalému týmu z Hradce Králové. Dokonce se mi jich podařilo dát dva nebo tři. A všechny byly vydařené.

To bylo i vaše nej v případě největšího počtu gólů v jednom utkání?
Ano, ale tři góly se mi podařilo dát několikrát. Moc gólů jsem nedával, ale v jedné sezoně se mi podařilo dát asi tři hattricky. Dvakrát to bylo proti Bohemians Praha a právě proti Hradci Králové. My jsme hráli tak ofenzivní fotbal a měl jsem dobré spoluhráče, že se mi to tak zadařilo.

Kde góly dáváte nyní?
(smích) Už léta nehraji. Stav kotníků mi to nedovoluje, ale rád si zasportuji, když to jde.

Co pro vás gól znamená?
Gól je určitá satisfakce za dřinu a vyvrcholení tréninku. Je to momentální obrovská radost.

A fotbal?
Díky fotbalu jsem se naučil tvrdě pracovat a disciplíně. Poznal jsem spoustu kamarádů a procestoval kus světa. Kontakty z fotbalu využívám dodnes i mimo fotbal.

---

VIDEO, FOTO: LFA

K tématu

• Sparťan Kováč po sezoně ukončí profesionální kariéru
• Slovácko před jarem: Moravané udrželi kádr pohromadě, ale nikoho nepřivedli