Pavel Karoch: Pro dítě je nejdůležitější, aby mělo do fotbalu chuť

Co vás vedlo k tomu dát svého syna Gabriela na fotbal?
Sport obecně je obrovsky prospěšná věc pro mladé lidi. Mě osobně dal hodně do života. Fotbal mi je nejblíž a se synem jsme si od malička kopali a já hned sledoval, kterou nohou kope, zda je levák nebo pravák. Začalo ho to bavit a tak jsme u fotbalu zůstali.

Vzpomenete si na jeho první trénink? Který klub byl jeho první?
Bylo to u nás za domem na Tempu. Když tam přišel poprvé za klukama, tak tam byl i velice hodný pan trenér a Gabi velice rychle zapadl, ačkoliv tam šel s obavami. Což je nejdůležitější, ten začátek vzít citlivě.

Ze široké nabídky sportů jste zvolili zrovna fotbal, co rozhodlo právě pro tento sport?
Já fotbal miluju, je to magická hra. Kulatý míč to je jak planety. Dítě to úplně uklidní, když vezme míč do ruky. Nabídka sportů je samozřejmě veliká a já si i přeji, aby vyzkoušel i ostatní sporty. Zkoušíme tenis, lyžování, jízdu na kole, plavání. Strašně rád tancuje. My ho necháváme dělat úplně všechno.

Jak vypadaly vaše fotbalové začátky?
U nás to bylo takové spontánní, protože oba rodiče pracovali. Takže my jsme přišli ze školy, hodili tašky do kouta, vzali si chleba s máslem a celé odpoledne jsme byli na hřišti a až do večera hráli fotbal.  Já jsem tedy to klasické dítě odchované pláckem.

Směřoval jste již od začátku k úspěšné kariéře?
To vůbec. Mě to především velmi bavilo. Zpracovat si míč, udělat kličku, oklamat protihráče, dát gól a hlavně jsme se tam prostě vybili. V tom věku byla potřeba hlavně vydat tu všechnu energii v sobě.

Jste ještě v kontaktu se spoluhráči z dětských let?
Z dětských let již bohužel ne, ale z žákovských družstev Dukly se vídáme třeba s Dušanem Fitzelem, Alešem Bažantem, s bratry Váňovými.

Co vám dal fotbal nejvíce do života?
V týmu jsou většinou vždy kluci spravedliví, takže se vše rychle vyříká. Je tam sociální cítění a týmovost. Obsahuje to i důležitý prvek nevzdat se a naučit se třeba i prohrávat. Tedy ta pevná vůle, kázeň jsou právě prvky přenositelné i do života.

Jakým způsobem podporujete svého syna ve sportovním vývinu?
On je zatím ještě malinký. Ale už v těch osmi letech musí přijít nějaká disciplína. Dbáme tedy hlavně na to, aby z toho měl radost a objevoval nové věci, což mě těší nejvíce. Mělo by to být hravé.

VÍCE O PROJEKTU

Jak vy si užíváte s rodinou společné chvilky na trénincích či zápasech?
My chodíme všichni velmi často. Já osobně chodím takřka na všechny tréninky. Samotnému mi to dělá radost. Navíc musím říci, že sám jsem prošel proměnou, kdy jsem ze začátku měl touhu mu více radit, aby se co nejrychleji zlepšoval a vše se mu povedlo. S odstupem času jsem od toho ustoupil a jsem rád, že on je hlavně šťastný na hřišti.

Jak syna právě fotbal baví mezi rozmanitostí jeho dalších činností?
Pro dítě je nejdůležitější, aby mělo chuť. A to Gabi má. Zároveň musím říci, že on je stejně šťastný i na tancování, kde když se pustí hudba, tak se úplně uvolní. Dělá hiphop, street dance a po trénincích je vždy úplně nadšený.

Je právě široká škála provozovaných sportů i cestou, jak by se z něj mohl stát úspěšný fotbalista?
Já si myslím, že je to naprosto klíčové. Ta metodika je naprosto jasná. V tomto věku by děti měly banku pohybových informací co nejvíce rozšiřovat. Až posléze by měla přijít ta specializace.

Vnímáte u svého syna již nějaké ambice, čeho by rád dosáhl?
Já se snažím, aby to pro něj byla hlavně radost ze sportovního pohybu. Ambice na výsledek by měly přijít daleko později.

Vy se tedy nesnažíte svému synovi vštípit své ambice?
Ne, to vůbec ne. Já jediné, co mu říkám, je soustřeď se na trénink, vše dělej pořádně a užij si to.

Když sledujete synovy zápasy či tréninky předáváte mu nějaké rady?
Radím mu, ale spíše ho postupně navádím například dotazem, aby ke správné možnosti přišel úsudkem sám a zapojil více svou hlavu.

Snažíte se rozšiřovat dovednosti svého syna i mimo tréninky?
My máme pěkné hřiště v Bráníku za školou. Chodí tam hodně kluků, tam on je strašně rád a občas si tam chodím s ním kopat také.

Pražský fotbalový svaz se za pomoci projektu Můj první klub snaží rozšířit členskou základnu pražských klubů. Myslíte, že je to správná cesta?
Já si myslím, že je to bezvadný projekt. Stejně jako projekt Neberte nám naši hru. Je důležité, aby rodiče, jež dají své děti na fotbal a mají jistou citovou vazbu, aby tu energii předali dítěti, tak že jej to bude především bavit. V tu chvíli není podstatné, zda vyhraje nebo je v týmu nejlepší.

Jak vy vnímáte situaci v českém fotbale kolem členské základy, kdy možná v konkurenci jiných aktivit neroste tak, jako bylo zvykem dříve?
Já si myslím, že právě projekt Můj první klub tomu růstu může opět napomoci. Ty děti jsou zasaženy počítači, internetem a jinými volnočasovými aktivitami a fotbal jakoby v tomto doposud nebyl vidět. Proto je potřeba dětem fotbal krásně a kreativně nabídnout, což se do teď příliš neobjevovalo.

Kdybyste mohl rodičům doporučit fotbal, co jsou ta hlavní pozitiva a lákadla?
Důležitá je týmovost. Dítě bude v kolektivu stejně starých lidí a rozvíjí pohybový aparát. U fotbalu je navíc prohlubována pohybová dovednost, kdy se může odprostit od ostatních vlivů a prožívá pouze štěstí. V tomhle je pohled na dětské oči k nezaplacení.  

---

Gabriel Karoch: Táta jako malý hrával za Duklu a tak jsem chtěl taky hrát

Gabrieli, jak dlouho hraješ fotbal a co tě na tomto sportu nejvíce baví?
Fotbal hraji asi od čtyř let a baví mě na něm, když někomu udělám kličku nebo seberu balón, ale úplně nejvíc když dám gól.

Co rozhodlo, že jsi začal hrát fotbal?
Táta jako malý hrával za Duklu a tak jsem chtěl taky hrát.

Chodíváte si s tátou kopat mimo tréninky?
Chodíváme si často kopat k základní škole Jílovská.

Jak často chodí táta na tvoje zápasy?
Chodívá a říká mi často: „Vezmi mu míč“ nebo „Střílej!“

Kdo je tvým fotbalovým vzorem?
No určitě táta a jinak se mi líbí, jak hraje Neymar.

Máš v týmu dobrou partu kamarádů?
Jo máme dobrou partu, scházíme se někdy i mimo tréninky.

Co nejčastěji děláte na trénincích.
Trénujeme přihrávky, kličky a taky střelbu. Ta mi právě nejvíce.