Změna u rozhodčích musí být systémová. Ať jsou profesionálové!

Je potřeba říct, že rozhodčí se dlouhodobě potýkají se ztrátou důvěry. Získat ji zpět se dá jen zásadní systémovou změnou. A tou by podle mého mohla být částečná profesionalizace rozhodčích. Třeba pěti nejlepších, ale profesionalizace. Bez toho se nepohneme z místa.

V lize jsou profesionální kluby, které hospodaří se stamilionovými rozpočty, hrají o evropské poháry, které generují další stovky milionů korun. V nejlepších klubech jen těžko najdete fotbalistu, který má měsíční gáži pod 100 tisíc korun, a to se nebudu bavit o nejlépe placených hráčích, kde je to násobně více. Ti všichni se připravují v náročném tréninkovém procesu, který zajišťují plně profesionální realizační týmy. A pak zápas mezi takovými kluby řídí většinou rozhodčí, kteří od pondělí do pátku chodí do svých civilních zaměstnání a ve vypjaté atmosféře rozhodují zápas, kde jde třeba o titul, klubům o desítky nebo dokonce o stovky milionů, hráčům o jejich kariéry. Jsem přesvědčený o tom, že tenhle koncept je přežitý.

Pokud chceme opravdu kvalitní rozhodčí, musíme jim zajistit takové podmínky, aby se mohli připravovat a rozvíjet ve svém oboru. Ze všech stran slyším, jak se fotbal vyvíjí, jak se zrychluje, jaké jsou nároky na vyšší tempo, regeneraci… Ale u rozhodčích jsme se zastavili v bodě, kdy chodí do práce a po ní rozhodují zápasy profesionálů.

Hlavní rozhodčí má za ligové utkání 25 tisíc korun, rozhodčí u videa 10 tisíc korun. I u těch nejdůležitějších zápasů, kde se hraje řádově o jiné částky. Hráčům se někdy zvedají prémie, bonusy za nejvíc exponované zápasy, ale rozhodčím ne. Takže zápas mezi osmým a desátým je stejně honorovaný jako utkání mezi prvním a třetím. A oni takové zápasy mívají – obrazně řečeno – ve svých rukách. Jak vlastně mají pískání brát? Jako vedlejšák? Brigádu? Dobře placený koníček? Tvrdím, že by nejlepší z nich měli mít pískání jako plnohodnotné zaměstnání.

V první a druhé lize zaplatí kluby dohromady během sezony za rozhodčí částku kolem 35 milionů korun, takže na odpovídající platy vybraným rozhodčím by se peníze snadno našly. Ať mají profesionální smlouvy, od pondělí do pátku se věnují své přípravě, ale i školení a vzdělávání dalších rozhodčích, a o víkendu rozhodují ty nejsložitější duely.

Musí přijít změna, ovšem ne kosmetická, ale principiální. Pokud si někdo myslí, že náš největší problém je zařazení VAR v organizační struktuře FAČR, tak já takový optimismus nesdílím. Rozhodčí jsou pod velkým tlakem, musí pro ně být stresující, když žijí z týdne na týden s vědomím, že za jednu chybu můžou dostat stopku na několik týdnů. Pokud by měli větší míru jistoty, kterou by jim dávala smlouva, mohli bychom od nich mít i větší očekávání a věřím, že by se situace kolem nich minimálně částečně uklidnila.

Je důležité zmínit, že by s tímto krokem určitě nezmizely chyby. Ty tady budou pořád, i když je k dispozici technika, stále je ve hře lidský faktor. Stejně jako dělají chyby hráči, jako je dělají trenéři, jako je dělají funkcionáři, tak je dělají i rozhodčí. Jenže rozdíl je ve vnímání veřejnosti. Pokud udělá fatální chybu hráč, tak se řekne, že je to dřevák. Pokud udělá chybu manažer nebo trenér, tak se řekne, že je to… Nikdo v tom nevidí úmysl. Ale pokud chybuje rozhodčí, tak v tom hned každý a automaticky úmysl vidí.

Například v Anglii, Turecku, Nizozemsku či Polsku profesionální rozhodčí fungují. To je za mě jednoznačně správná cesta. Smlouva by mohla být třeba na dvě až tři sezony, podobně jako je mají hráči, následně by se hodnotila výkonnost. Pokud by některý rozhodčí neměl dobré hodnocení, smlouvu by už nedostal, jako je to běžné u fotbalistů, kde platí: nemáš delší dobu výkonnost, nemáš smlouvu. Samozřejmě by bylo nutné pro ně zajistit i profesionální úroveň přípravy, vytvořit přehledný kariérní řád, aby před sebou měli jasnou perspektivu. Vyjádřit by se k tomu měly i kluby, z jejichž rozpočtů peníze na rozhodčí jdou. Zájmem všech je, abychom tady měli kvalitní rozhodčí, kteří mají před sebou vidinu toho, že se můžou pískáním dobře živit. Jedině pak budou brát pískání vážně a můžou mu dávat sto procent.

Současné nastavení je takové, že chceme dobré rozhodčí, ale nabízíme jim jen odměny za zápasy, žádnou jistotu. Chceme po nich časovou flexibilitu, účast na seminářích, fyzickou připravenost, ale tyhle požadavky se těžko kloubí s civilním zaměstnáním. A tím možná eliminujeme i nadějné rozhodčí, kteří to vzdají dřív, než by měli vůbec šanci se prosadit.

Jako předseda Ligové fotbalové asociace chci myšlenku na profesionalizaci rozhodčích otevřít na více místech a podporovat ji. Budu v tomto směru maximálně kooperativní, ale hlavním hybatelem takovéto změny by měl být osvícený předseda Komise rozhodčích. Myslím, že je to systémová věc, která by českému fotbalu pomohla výrazně víc než nekonečné personální změny, které ve finále nikam nevedou.