Na uklízení mám úchylku, prozrazuje Nešpor. S čistotou v domě mu pomáhají roboti

Olomouc v letošní sezoně FORTUNA:LIGY odehrála zatím dva zápasy (rozhovor vznikal v pátek 13. srpna – pozn. red.), ze kterých jste si odnesla poměrně divoké výsledky – 2:3 proti Spartě, 3:2 proti Pardubicím. Nakolik dobrá je tato bilance pro začátek sezony?

Doma proti Pardubicím byly tři body povinné, ačkoliv jsme dostali dva góly. Na Spartě jsme začínali. Kdyby měli náš los v kterémkoliv jiném týmu, řekli by, že je náročný. Těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby se neodložil zápas se Slavií.

Vy jste se však do nominace na první dvě utkání nedostal. Konkurence v útoku je velká, jaká je aktuálně vaše pozice v týmu?

Musím víc makat, abych přesvědčil trenéra a dostal příležitost. Bylo mi řečeno, že přišli dva útočníci (David Vaněček a Antonín Růsek – pozn. red.), kteří by měli dostávat víc prostoru. Budu nicméně bojovat, abych se do základní sestavy vrátil. Nic jiného mi ani nezbývá. Respektuji rozhodnutí trenéra, že sází na jiné hráče. Do každého tréninku teď musím chodit maximálně připravený, abych si řekl o šanci.

Jak těžké je bojovat o místo v sestavě s Antonínem Růskem a Davidem Vaněčkem?

Když se na to člověk podívá v globálu, je to jednoduché. Bude hrát asi ten, který bude podávat nejlepší výkony a střílet góly. Trenér zvolil od začátku sezony nějakou vizi, na níž teď sází. Sezona je však dlouhá, během ní se může cokoliv změnit. Pro každého hráče, nejen útočníka, je složité vypořádat se s rolí nehrajícího. Záleží ale také na povaze. Potkal jsem spoustu hráčů, kteří si s tím nelámali hlavu. Už mám také věk na to, abych byl spíš pozitivně naladěný a na každém tréninku se snažil přesvědčit trenéra, aby mě vzal na lavičku. Pokud by mě pak na nějakou tu minutu „hodil“ do hry, je potřeba si toho vážit. Musím mu dokázat, že na hřiště patřím. Konkurence je součástí profese fotbalisty. Neděláte individuální, ale týmový sport.

Pro útočníka to není jednoduchá role, už jste ji v kariéře někdy předtím zažil?

Zažil jsem to několikrát. Vzpomínám například na angažmá ve Spartě, kde bylo opravdu složité a komplikované dostat se do sestavy. Tehdy tam hráli Roman Bednář, David Lafata, Václav Kadlec. V Polsku měli v každém kádru čtyři, pět útočníků. Hrál ten lepší, který zapadal do trenérova konceptu a dával branky. Taková situace je normální. Už mi není dvacet, abych ji vnímal složitě, negativně.

Jeden z olomouckých útočníků Mojmír Chytil odešel hostovat do Pardubic, s vámi klub prodloužil smlouvu. Jak tento krok ze strany Sigmy vnímáte?

Můžu to chápat tak, že Mojmír by asi v Sigmě nebyl herně tolik vytížený jako v Pardubicích. Proto zvolil variantu hostování, která je pro něj výhodná. Klub s tím neměl problém a uvolnil jej. Já jsem měl se Sigmou podepsanou smlouvu na dva roky s tím, že smlouva obsahovala klauzuli o počtu odehraných zápasů a minut. Ty jsem odehrál, a v klubu tedy pokračuji. Je tu teď ale větší konkurence, a tak o místo zkrátka musím více bojovat. Jak už jsem zmiňoval, ve fotbale se tohle děje. Člověk si z toho má vzít pozitiva a musí makat dál, aby udělal progres a přesvědčil trenéra. Mojmíra znám dobře. Je to pokorný, slušný a pracovitý kluk. Hostováním v Pardubicích se jeho kariéra vůbec nebrzdí, spíš je to pro jeho dobro. Přeji mu, aby hrál dobře, angažmá mu vyšlo a udělal krok dopředu.

Zdraví vám v současnosti drží? Není to tak dávno, co jste se potýkal s vleklými zdravotními problémy. Tuším, v oblasti zad…

Spíš vznikl zánět na stydké a sedací kosti. Dlouho se nevědělo, jestli to je od kyčle, nebo od zad, ale ve finále to bylo spojené všechno dohromady. Teď jsem rád, že mi zdraví drží a bolest nemám. Každý trénink mohu absolvovat naplno. Vážím si toho, každý rok v kariéře sportovce je stěžejní k tomu, aby byl člověk spokojený. Bolest vás limituje do každého tréninku a ubírá vám na výkonnosti.

Když jste byl zraněný a nemohl jste hrát ani trénovat, jak často jste doma uklízel?

(Smích) I když jsem zdravý, tak doma uklízím. Mám na to asi úchylku. Rodiče nás s bráchou odmala vedli k tomu, že si po sobě vždycky máme uklízet. Jednou týdně, maximálně jednou za čtrnáct dní, dělám velký úklid. Záleží i na člověku, jak se v domácnosti cítí. Mně to stačí takto.

V Olomouci máte byt, za Prahou rodinný dům. Pomáhá vám při úklidu některý z prvků chytré domácnosti?

Na baráku máme robotický vysavač a vytírač. Při uklízení se hodí (úsměv), pracují jako sehraná dvojka. V dnešní době vám ulehčí čas i spoustu práce. Když si vzpomenu na svou mámu, trávila tím hromadu času. Nyní použijete mobilní aplikaci a nemusíte se dál starat. Je to super, ještě když jsme mimo. Manželka nemusí luxovat a vytírat, stačí si vše nastavit, než odjedeme. První vyjede vysavač. Až pouklízí, zajede zpátky a nastupuje vytírač. Dřív jsem vůbec nevěděl, že něco takového existuje. Když jsem to před rokem kupoval, hrozně mě to potěšilo. Nebyly to vyhozené peníze.

Jak jste se k robotickým pomocníkům dostal?

Vysavač na luxování používáme dlouhodobě, to není nic netypického. Nevěděl jsem však, že existuje také vysavač na vytírání a že se s druhým vysavačem mohou synchronizovat. Robot odvede danou práci, vrátí se do nabíjecí stanice a vystřídá ho druhý. Nemusíte nic dělat. Přečetl jsem si o tom na internetu. Byl jsem překvapený a hned jsem využil, že bylo před Vánoci. Na krabici jsem napsal jméno manželky a byl svátek (úsměv). Byl to dobrý dárek do domácnosti, který oceníme oba.

Studoval jste, co je chytrá domácnost vlastně zač? A zabýval jste se myšlenkou, že byste si prvků chytré domácnosti pořídil více?

Něco jsem si hledal. Letos budu řešit ještě zahradu, kde budu mít přes mobilní aplikaci závlahu. Na dálku si ji budu moct pouštět. V domě pak mám elektrické venkovní žaluzie, které mohu také ovládat telefonem – i zevnitř. Že bych si ale pořídil tablet se speciální aplikací, jsem vůbec neřešil.

Jaká je neoblíbenější část vašeho obýváku?

Neoblíbenější? V obýváku? Asi jídelní stůl. Vždycky rád sedím s přáteli nebo rodinou u většího stolu. Společně jíme, bavíme se, smějeme se. Aktuálně mám ale raději venek. Máme tam pergolu, kde teď v létě můžeme grilovat a užívat si život a chvíle volna.

Kdo vám do podoby obýváku a celkově domu, který jste stavěl, nejvíce mluvil?

Řešili jsme to s manželkou. Kdo stavěl dům, mohl se za tu dobu také několikrát rozvádět, když to odlehčím (úsměv). Většinou vám pomůže, když si najdete člověka, který vám poradí. Známý dělá projektanta, takže nám se vším pomohl. S manželkou jsme se domluvili, jak to chceme mít v domě uspořádané. Jak prostorově velké chceme mít pokoje, obývák, kuchyni. Aby všechno splňovalo naše potřeby, a oba jsme byli spokojení.

Má váš dům ještě nějaké vychytávky?

Pro manželku je zpříjemnění, že má v kuchyňské lince zabudované zásuvky na elektriku, na mixér nebo na USB – aby si mohla nabít mobil. Jinak ale máme jednoduchý baráček – bungalov, bez patra. Čím méně máme uvnitř „serepetiček“, tím je to pro nás lepší.

Co bylo na stavbě domu nejsložitější?

Asi komunikace s firmou. Ta pak skončila, takže jsem to měl přes řemeslníky. Jak člověk žije v Olomouci, zase tak často se na barák nedostane. Nebylo snadné všechno vykomunikovat. Ještě v dnešní době… S lidmi se domluvíte na nějaký termín, jedete tři hodiny z Olomouce za Prahu a dotyčná osoba nakonec nepřijede a ani vám nebere telefon. Když si ale stavíte dům, počítáte s tím, že všechno nepůjde úplně lehce. Otec mi vždycky říká, že až budu stavět druhý nebo třetí, už to budu mít vychytané.

Zpátky přímo k chytrým technologiím, kdo jim v kabině Sigmy nejvíce rozumí?

Nechci tipovat, ale ohledně technologií, elektronik, počítačových a mobilních aplikací mi vždycky radil Honza Štěrba, když hrál v Olomouci. V této oblasti je všestranný. Obecně si každopádně myslím, že vychytanější to má určitě mladší generace, než my starší. 

Partnerem rubriky je společnost ELKO EP