Talent Žitný: Fotbal pro mě vždycky byl, je a bude na prvním místě

Do ligy jste vlétl jako uragán. Čtyři góly v šesti zápasech, to je přímo bravurní vizitka… Jak si takový start užíváte?
Je to pro mě něco fantastického a vůbec jsem to nečekal. Samozřejmě si to užívám, zároveň ale doufám, že se mi bude dařit dál. Udělám pro to maximum.

Co na takovou formu říká vaše nejbližší okolí?
Všichni jsou moc rádi. Asi nejvíc samozřejmě rodiče, ale i kamarádi a ostatní lidé v mém okolí.

Je až zarážející, jakým způsobem jste zvládl přechod z juniorky na dospělý fotbal. Je vůbec něco, na co jste si musel dlouze zvyknout?
Tak já jsem s áčkem už dva roky trénoval a chodil aspoň na lavičku. O to jsem to měl celé ve výsledku jednodušší. I když jistá změna to pro mě samozřejmě je.

Už delší čas patříte k největším talentům českého fotbalu. Neříkal jste si, že šance v áčku mohla přijít dřív?
Je jasné, že když člověk vysedává na lavičce, i takové věci ho napadnou. Teď si ale myslím, že všechno bylo dobře načasováno. Jsem rád, že ta šance přišla nyní a že mi ten start takhle vyšel.

Pro každého hráče je těžké zvládnout období puberty. Jak jste se s ní porval vy?
Myslím, že úplně bez problémů. Fotbal totiž pro mě vždycky byl, je a bude na prvním místě. Navíc k němu studuji Obchodní akademii v Teplicích a letos dělám maturitu. Tu hlavní zkoušku mám už za sebou, několik dalších mě ale čeká v červnu. Z tohoto pohledu to pro mě bude trochu hektické (usmívá se).

A dá se to s fotbalem vůbec skloubit?
Musím říct, že se mi učitelé snaží vyjít maximálně vstříc. Když ale nehraju fotbal, musím se připravovat na zkoušky. Naštěstí to však bude brzy za mnou.

Začínal jste jako útočník a v sezoně 2008/09 prý dokonce nastřílel 134 gólů v jedné sezoně. Sedí to číslo opravdu?
Ano, je to tak. To ale bylo ještě někdy v žácích a počítaly se do toho branky ze všech možných turnajů, kterých jsme tenkrát hráli fakt dost. Po přechodu na velké hřiště už mi to ale tolik nestřílelo, navíc přišli těžší soupeři než předtím. Nakonec mě trenéři přeřadili do zálohy a tam už jsem i zůstal.

Netáhne vás to ale pořád trochu do útoku?
Ani ne. I z mé pozice v záloze se do ofenzivy dostanu dost často. Samozřejmě k tomu musím taky bránit, ale to není nic hrozného. Při zápasech si zaútočím celkem dost.

Který svůj ligový zápas vlastně považujete za nejvydařenější?
Určitě to budou ty, které jsme vyhráli. Takže duel se Zlínem a v Liberci.

Jak vaše výkony hodnotí trenér Daniel Šmejkal? Snaží se vás teď trochu krotit?
Jasně, ale tak to musí být. Trenér mi říká, ať hlavně neblázním a zůstanu nohama pevně na zemi. Ale není na to sám, pomáhá mu v tom i má rodina a spoluhráči. A já jsem za to rád.

Šmejkal působí dojmem flegmatika, kterého jen tak něco nerozhází. Je takový doopravdy?
Myslím, že to celkem sedí. Ale když se nedaří, tak umí i pořádně zakřičet. Zakřičet a pak třeba pochválit. Tedy taková metoda cukru a biče.

Co vy a vaše fotbalové sny? Máte třeba nějaký vysněný klub v zahraničí?
Mně se už dlouho hrozně líbí Arsenal. Produkuje atraktivní fotbal, navíc v něm působil Tomáš Rosický. Kdybych si tam někdy zahrál také, bylo by to super.

A co váš fotbalový vzor?
Tím je právě Rosický. Jeho přihrávky a fotbalové myšlenky, to bylo něco úchvatného. Vždycky se mi hrozně líbil.

Rosický je pevně spjatý s pražskou Spartou. Lákalo by i vás navléct její dres?
Sparta je pořád jasně největší klub u nás. Uvidíme, jak to bude. Teď bych k tomu nechtěl více říkat.