Osmanlispor by v Česku o titul nehrál, říká Procházka a vyhlíží svou Plzeň

„Na ten zápas jsem se samozřejmě hrozně těšil. Přijede skvělý tým, proti takovým je vždycky radost hrát. Když podáme ještě lepší výkon než naposledy s Jihlavou, tak můžeme být úspěšní,“ konstatuje Procházka, který má k viktoriánům samozřejmě pořád hodně blízko. „S klukama z Plzně jsem byl v nějakém kontaktu neustále, hlavně tedy přes sociální sítě. Před zápasem je to ale samozřejmě jiné, to spolu radši nemluvíme,“ podotkl zkušený obránce.

S Viktorií slavil hned tři tituly. „Každý z nich byl něčím specifický. O mém prvním jsme rozhodli výhrou v Hradci, kde jsem shodou okolností taktéž skóroval, druhý titul byl zase mimořádně emotivní kvůli nemoci Mariána Čišovského… Obecně jsem v Plzni zažil spoustu krásných zážitků,“ řekl s tím, že nyní ale bude myslet pouze na to, jak Viktorii položit na lopatky.

Baník je totiž pořád v kritické situaci. I přes výhru 3:1 nad Jihlavou je v tabulce poslední a na záchranářské příčky ztrácí pět bodů. „Nedokážu si ani představit, že bychom Vysočinu neporazili. Nemůžeme si dovolit ztrácet další zápasy. Ale byl to jenom první krok a teď musíme udělat další,“ nabádá Procházka a předesílá, jakým stylem by se jeho tým měl prezentovat. „Nechceme hrát nakopávanou. Nemáme hráče, kteří by to nahoře nějak řezali, proto musíme hrát po lajnách a dávat míče do vápna. To by nám mělo vyhovovat.“

Procházka přišel v zimě do Baníku z tureckého Osmanlisporu, kde na něj po době hojnosti přišla éra na lavičce. „Po sezoně, ve které jsem odehrál úplně všechno, přišla výměna trenéra a ten si přivedl asi tři nové fotbalisty, kteří mohli hrát na postu stopera. Ti tak začali hrát místo mě, jenže výsledky nebyly. Po sedmi zápasech jsme měli asi jeden bod a k tomu 18 inkasovaných branek, ale složení obrany se neměnilo. A tak přišel nový trenér, jenž se mnou začal aspoň komunikovat. Řekl mi, že se mnou počítá, jen se mu teď nechce dělat žádné velké změny. Tak jsem hrál turecký pohár a v lize dál čekal na šanci, která přišla v předposledním podzimním klání proti Besiktasi. Konečně jsem nastoupil v základu, ale dostali jsme pět gólů. No a den před zimním soustředění mi pak řekli, že mi v létě stejně končí smlouva, tak ať zůstanu v Čechách a najdu si jiný klub,“ vysvětlil Procházka.

„Chtěl jsem do léta zůstat v Turecku, ale žádná dobrá nabídka mi nepřišla. Ozvaly se sice kluby z tamní druhé ligy, jenže to pro mě nebylo moc zajímavé. Rozhodoval jsem se tedy mezi tím, zda zůstat v Osmanlisporu a strávit jaro na tribuně, nebo hrát za Baník. Vyhrála druhá varianta, zároveň jsem ale chtěl mít v Turecku řádně ukončenou smlouvu. Dojít k dohodě tam nebylo vůbec jednoduché,“ říká Procházka a přidává podrobnosti.

„Stanovil jsem si nějaký limit, za který jsem už nechtěl jít,  jenže i ten jsem musel překročit. Nakonec jsme se domluvili na splátkách, ale zpozdila se hned ta první... Nicméně věřím, že naši dohodu Osmanlispor dodrží. Nechtěl bych to s ním řešit právní cestou,“ ošívá se člen Klubu legend.

Asi není třeba zdůrazňovat, že u Bosporu to pro něj byl nový svět. "Nejvíc jsem si musel zvyknout na zvuk ranních mešit. Ale i mentalita je v Turecku úplně jiná než u nás. Naštěstí jsem ale dost společenský člověk a nevadí mi navazovat nová přátelství. Našel jsem si tam dost kamarádských vztahů, s nikým jsem tam neměl žádný problém. Toho angažmá určitě nelituji.“

A jak by si Osmanlispor vedl, kdyby hrál českou nejvyšší soutěž? „Měli jsme výborné hráče, hodně silné na míči. Ale když to srovnám s českou ligou, vidím tam velký rozdíl v taktice. Troufnu si totiž tvrdit, že tak půlka turecké ligy na tom není dobře takticky. Trenéři se téhle stránce ani příliš nevěnují. Spíš věří, že to hráči nějak sami uhrají. Osmanlispor by tak o český titul nebojoval,“ má jasno Procházka.