út 09. 01. 2018 | Ondřej Huml | Rozhovory
Petr Rada otevřeně: Proč vzal Jablonec a co ho žene vpřed?
Ať už ho máte rádi nebo ne, jedno mu upřít prostě nelze. Trenérský matador Petr Rada je fotbalový živel, který se řídí rčením co na srdci, to na jazyku. On sám uznává, že na svou upřímnost někdy dojel, měnit se však nehodlá. A to je jen dobře! Hodně otevřeně mluvil tento uznávaný lodivod, jemuž schází už jen dva zápasy ke vstupu do Klubu legend, také v rozhovoru pro naše stránky. O čem všem tedy Rada hovořil?
O návratu do Jablonce:
Přišlo mi, jako bych odtamtud neodešel někdy před deseti lety, nýbrž včera.
Zhruba 90 % lidí kolem klubu je totiž pořád stejných. A na rozdíl ode mě ani nezestárli.
Prakticky se tak dá říct, že ty zásadní věci se v Jablonci nezměnily. Tím je to
pro mě celé lehčí. A určitě z toho cítím jistou nostalgii. Vždyť jsem v Jablonci strávil kus života.
O vábení jiných klubů:
Zvažoval jsem ještě jednu ligovou nabídku, ale z rodinných důvodů
vyhrál Jablonec. Mám nemocnou maminku a nepřichází v úvahu, abych za ní
dojížděl třeba jenom jednou týdně. Proto jsem odmítl i kontakt
z Běloruska, kde by to pro mě finančně bylo hodně zajímavé. Peníze ale pro
mě nebyly to hlavní. Jablonec navíc dobře znám, tu cestu tam mám už dobře
nastudovanou. Svého rozhodnutí
rozhodně nelituji.
O složení kádru:
Myslím, že o kvalitě týmu mám celkem dobrou představu. Jsou tu zkušení hráči. Hlavní
otázkou však bylo, zda se podaří udržet Stanislava Tecla. A to se nakonec povedlo. Kádr zůstal pohromadě a ještě přišel Jan
Hanuš, který pro nás bude posílením na brankářském postu. V současnosti tak
máme nějakých 20 hráčů, což nám stačí. I kdybychom se dostali do finále poháru,
čeká nás na jaře maximálně 17 zápasů. A to není počet, kvůli němuž bychom
potřebovali přivést pět nových hráčů. V takovém
případě by navíc vznikly v mužstvu třenice. Několik kluků by muselo na
tribunu, což nikdy není nic příjemného. Další posílení tedy v tuto chvíli
nežádám. Pokud by ale někdo z kádru odešel nebo se zranil, tak bychom
samozřejmě adekvátně reagovali. Na
tom jsem s vedením domluvený. V tuto chvíli jsem však se současným
stavem kádru spokojen.
O Janu Hanušovi:
Honza je povahově skvělý kluk. Tak charakterních hráčů, jako je on, jsem za
svůj život poznal jen málo. Má dobré
vychování z domova, což je pro mě důležité. A v neposlední řadě se
také jedná o skvělého brankáře. Musím sice podotknout, že na jeho transferu
dělal Jablonec ještě před mým příchodem, ale já to samozřejmě posvětil. Jsem si
jistý, že spolu s Vlastimilem Hrubým vytvoří hodně silnou dvojku.
O tom, zda na jaře bude prioritou MOL Cup:
Je to trofej, která má svou váhu a nikdo by ji neměl podceňovat. U nás se sice
pořád najdou kluby, které ji neberou dostatečně vážně, ale to my rozhodně
nejsme. Inspirací nám je už jen Zlín, který se díky MOL Cupu dostal přímo do
základní fáze Evropské ligy. Byli bychom hrozně rád, kdyby se to povedlo i nám.
Chci však zdůraznit, že i v lize máme pořád o co hrát. Pro mě je velký
rozdíl skončit šestý nebo třeba desátý.
O námluvách s Davidem Lafatou:
Na Davida se mě novináři ptali od mého návratu do Jablonce a já každému říkal to samé. A sice že je hráčem Sparty a je
jen a pouze na ní, jak s ním naloží. Žádný tlak jsem na Davida nikdy
nevyvíjel. Jestli někdo tvrdí něco jiného, tak lže. A jestli někomu vadí, že
s ním mám nadstandardní vztah? To je moje soukromí, do kterému nikomu nic
není. Navíc já mám takový vztah skoro se všemi hráči. Jednám s nimi totiž
zcela narovinu a nikdo nemůže říct, že jsem ho podvedl nebo s ním mluvil
nějak falešně. A pokud si někdo myslí něco jiného, tak ať se mi klidně ozve. To
je celé. Kdyby byl David volný, pak o něj zájem samozřejmě mám. Sparta ale dala
jasné stanovisko, že zůstává v kádru. Tím je pro mě tohle téma tabu. Ať mi
ale nikdo neříká, komu smím a nesmím zavolat.
O tom, proč Jablonec na podzim často
ztrácel vedení:
Vězí to v sebevědomí hráčů. Je tu spousta kvalitních fotbalistů, ale byl
bych rád, kdyby si víc věřili. Přijde mi, že jsou možná až moc hodní. Bylo by
dobře, kdyby byli větší dravci. Určitě to ale není tak, že přijde Rada a hned
se to změní. Musíme na tom pracovat, je to dlouhodobá záležitost.
O Zdeňku Kluckém:
Je mou nespornou výhodou, že tu Zdeněk zůstal. Rozumíme si, dělali jsme spolu
hodně dlouho. O všem spolu debatujeme. U nás dvou to není vůbec o tom, že by jeden
byl hlavní a ten druhý asistent. Z mého pohledu jsme si zkrátka rovni.
Zdeněk tu navíc odvedl hodně dobrou práci.
O Michalu Trávníkovi:
Michal je nesmírně kvalitní hráč, svým stylem a vlastně i vizáží mi připomíná
Vladimíra Daridu. Jsem rád, že tady je, na druhou stranu by však mohl být produktivnější.
Ale to platí třeba i pro Kubu Považance. Záložníky prodávají jejich hráčské
body a tihle dva jich na podzim moc neměli. Budu o tom s nimi mluvit.
O Tomáši Hübschmanovi:
Musím říct, že takhle se chová pravý profesionál. Byl deset let v Šachtaru,
za tu dobu udělal snad osm titulů. Ve 36 letech by si mohl klidně říct, že už
to tu nějak dohraje, on jde ale ve všem příkladem. Na každý trénink je na sto
procent nachystaný a váhu má jak zamlada. Takovéhle profíky mám rád. U mě navíc
věk nehraje žádnou roli. Když je člověk dobrý, tak prostě bude hrát. A ať je mu
klidně 42 let…
O motivaci do práce:
Těší mě, že mohu ještě trénovat mladé hráče a pomáhat jim v růstu. A moc si
cením toho, že když odněkud odejdu, moji bývalí fotbalisté mi pak sami zavolají
a popřejí k Vánocům a tak. Asi vědí, že jsem to s nimi myslel dobře. To
je pro mě důležité. Jasně, občas ve mně
bouchnou saze, jsem docela impulzivní. Ale vždycky je to narovinu. Druhý den
přijdu na trénink a jedeme nanovo. Já
budu za své hráče vždycky bojovat, zároveň po nich ale chci, aby toužili vítězit
a vždycky jeli nadoraz! Někdo to neskousne, ovšem takových hráčů je naprosté
minimum. Jmenovat mohu dva - Egona Vůcha s Lubošem Huškem. Oba to mohli
být velcí fotbalisté, ale měli svou hlavu a mysleli si, že jen jejich názor je
ten správný. Výsledek je ten, že Vůch, obrovský talent, teď kope někde
v Kazachstánu. Jistě za hezké peníze, ale copak má Kazachstán ligu, kde se
nějak zlepšujete? Přitom stačilo sklonit hlavu a mohl být někde úplně jinde.